Martina Dušková
30. 7. 2026
Motýlí půlhodinka je projekt takzvané občanské vědy, která umožňuje laické veřejnosti zapojit se do vědeckého výzkumu – v tomto případě do mapovaní populací našich denních motýlů. Akce pořádaná sdružením ekologických spolků Skupina JARO má za cíl získat detailnější údaje o stavu a početnosti motýlích druhů a tím také zjistit, jak se daří naší krajině.
Každý, kdo aspoň trochu pozoruje přírodu kolem sebe, si mohl všimnout, že krajina se mění – mizí z ní pestrost a život. Motýli jsou toho dobrým ukazatelem. Ještě před třiceti lety bychom na obyčejné beskydské louce během chvilky napočítali desítky bělásků, žluťásků, baboček a jiných běžných druhů. Dnes jsou to jednotky kusů.
Beskydy se svou typickou mozaikou luk, pastvin a lesů zůstávají klíčovou oblastí pro přežití mnoha druhů hmyzu. I zde ale pozorujeme dramatický úbytek jak druhové rozmanitosti, tak početnosti hmyzích populací. Podle některých odhadů jsme mohli za posledních několik desetiletí ztratit až 90 % hmyzu. To má nedozírné následky pro celý ekosystém.
Hmyz je základem potravy pro nespočetné množství dalších živočichů, jako jsou ptáci, ještěrky, netopýři nebo ježci. Ti s úbytkem hmyzu z naší přírody také nevyhnutelně mizí. Zásadní je role hmyzu, včetně některých motýlů, jako opylovačů. Bez hmyzu by byla přímo ohrožena třetina světové zemědělské produkce. V neposlední řadě jsou motýli citlivými indikátory stavu životního prostředí, protože rychle reagují na jeho změny.
Co jsem se naučila díky motýlí půlhodince? Do mapování motýlů jsem se zapojila letos podruhé. Každý rok je trochu jiný. Loňské chladnější jaro určitě sehrálo svoji roli. Co se ale nezměnilo: nejlepší místa na pozorování motýlů byly neposečené okraje luk a pastvin. Úzké pruhy podél cest a mimo ploty zahrad se sterilními trávníky. Zapomenuté – někdo by řekl zanedbané – kousky krajiny, na kterých příroda dostává prostor. Viditelný je i dopad způsobu hospodaření na zemědělských pozemcích. Zatímco těžkými traktory sečené louky jsou sice zelené, ale bez života, vedlejší příležitostné využívaná pastvina září pestrou druhovou skladbou.
Velkou radost mi udělalo, že se u nás stabilně daří dvěma vzácným modráskům, bahenním a očkovaným. Právě pro jejich přežití je zásadní odkládat sečení lokalit s výskytem krvavce totenu, kterým se housenky modrásků živí, minimálně do druhé půlky srpna.
Jako připomínku oteplování klimatu jsem letos poprvé v Trojanovicích zaznamenala otakárka ovocného – teplomilný druh, který se u nás donedávna vyskytoval pouze na jihu Moravy.
Pozorování motýlů je dobrým vhledem do toho, že krajina funguje jako jeden celek. Půda udusaná traktory není problém jenom pro hmyz, ale snižuje kapacitu pro zadržování vody a zhoršuje schopnost krajiny vyrovnávat se se suchem nebo přívalovými dešti. Šetrná péče o krajinu může být časově a finančně náročnější, ale bohatě se nám vrátí, protože jen zdravá krajina znamená zdravé podmínky pro život.
Už v první půlce září plánujeme komentovanou výpravu s entomologem do světa beskydských motýlů. Pozvánka se brzy objeví zde na webu a na našich sociálních sítích.